Vše co potřebujete vědět o trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 TZ, abyste předešli obvinění a pokud se tak stane, abyste měli základní informace o vašich právech a obhajobě.

Aktuální znění § 274 TZ – ohrožení pod vlivem návykové látky

Nejdříve si zobrazíme znění příslušného zákonného ustanovení, které upravuje přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, podle § 274 TZ, aby bylo jasné o čem je řeč:

Jaké jednání je trestné?

Jaké jednání je trestné definuje odstavec 1. K naplnění skutkové podstaty přečinu podle § 274 TZ dojde při naplnění následujících tří podmínek:

• pachatel si vlivem návykové látky způsobí stav vylučující způsobilost,
• v tomto stavu vykonává zaměstnání nebo jinou činnost,
• při této činnosti by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Tyto nezbytné předpoklady pro spáchání přečinu rozebereme a vysvětlíme níže podle pořadí nejčastějších situacích, s to: Alkohol za volantem, Drogy za volantem a Jiné činnosti kde lze ve stavu vylučujícím způsobilost ohrozit zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu:

Alkohol za volantem

Soudní judikatura se ustálila na stanovisku, že stav vylučující způsobilost při řízení motorového vozidla nastane u řidiče, který má v krvi nejméně 1 promile alkoholu. Výjimečně může postačovat i hodnota nižší, pokud je stav vylučující způsobilost řidiče prokázán jinými důkazy.

Míru ovlivnění řidiče požitým alkoholem musí orgány činné v trestním řízení prokázat v rámci dokazování. Typicky se toto dokazuje dechovou zkouškou (zpravidla přístrojem Dräger) a současně krevní zkouškou. Kromě takto zajištěných důkazních prostředků, se využívají i jakékoli jiné. Například výpovědi svědků (zasahujících policistů, nezúčastněných osob apod.) ohledně toho, jak se řidič při kontrole choval (vrávorání, nesouvislá řeč, pach alkoholu přímo z dechu řidiče při komunikaci s ním apod.) a dále výslech svědků, kteří byli přítomni tomu, jak řidič konzumoval alkohol před jízdou apod. Dalšími důkazy mohou být kamerové záznamy policistů nebo z pouličních kamer. Pokud řidič odmítne provedení zkoušky krve na alkohol, zpravidla postačuje i samotný výsledek dechové zkoušky, případně v kombinaci s dalšími důkazy.

Odmítnutí zkoušky na alkohol

V praxi většinou dochází k odmítnutí zkoušky krve ke zjištění hladiny alkoholu v krvi řidiče. K odmítnutí dechové zkoušky dochází výjimečně.

V případě, že proti řidiči neexistují žádné relevantní důkazy a odmítne provedení dechové i krevní zkoušky na alkohol, nemůže být z důvodu absence důkazů trestně postižen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 TZ.

Řidič ale tímto porušuje povinnost stanovenou § 5 odst. 1 písm. f) nebo c) zákona o provozu na pozemních komunikacích (zák. č. 361/2000 Sb.), dále “ZPPK”. Porušení této povinnosti řidiče je za přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. d) ZPPK, za který hrozí pokuta ve výši 25.000 Kč až 75.000 Kč, podle § 125c odst. 5, písm. a) a zákaz řízení od 18 měsíců do 3 let, podle § 125c odst. 6 písm. a) ZPPK.

Na druhou stranu, pokud je takový řidič například v podmíněném odsouzení za dříve spáchaný trestný čin, může se zdát, že by takovýto postup mohl být pro něj výhodnější. Nicméně ani toto automaticky neznamená, že by soud mohl při rozhodování o tom, zda se odsouzený osvědčil, rozhodnout, že nevedl v době podmíněného odsouzení řádný život s tím, že se mimo jiné dopustil závažného přestupku v silničním provozu.

Vedením řádného života je chápáno jako dodržování právního řádu ČR, plnění povinností vůči státu a společnosti, nezneužívání svých práv, nenarušování občanského soužití a vyvarování se páchání přestupků a trestných činů. K tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 53/2010.

V praxi to často vypadá tak, že “zkušení” řidiči zkouší, během dechové zkoušky na alkohol, na místo vydechovat do přístroje Dräger, se z něj nadechovat, nebo do přístroje vydechovat jen mírně, což k dokončení dechové zkoušky nestačí. Ale i v těchto případech, po několika upozornění / vysvětlování policisty, je provedení dechové zkoušky nakonec úspěšné. Je pravdou, že k provedení této dechové zkoušky vyžaduje určité úsilí, tudíž provedení několika neúspěšných pokusů nemusí být úmyslné. Těžko říci, zda někdo může mít taková zdravotní omezení, že z tohoto objektivního důvodu není fyzicky schopen dechovou zkoušku provést. Takovouto situaci by potom nebylo možné hodnotit jako odmítnutí provedení dechové zkoušky. Zdravotní důvody tohoto neprovedení dechové zkoušky by ale bylo nutné prokázat, jelikož policie by se zjevně při této silniční kontrole nespokojila s pouhým slovním tvrzením řidiče, dechovou zkoušku není ze zdravotních důvodů schopen vykonat.

Může policie odmítajícího řidiče donutit k provedení dechové i krevní zkoušky?

Je pravdou, že při běžných silničních kontrolách se nestává, že by policie, za pomocí donucovacích prostředků, nutila řidiče podstoupit krevní zkoušku na alkohol. Policie se totiž většinou nejdříve řidiče zeptá, zda souhlasí s krevní zkouškou. Když řidič odmítne, policie o tom učiní záznam.

Co se týká dechové zkoušky, policie je zde nesmlouvavější, ale opět i zde se nesetkáváme s donucováním řidiče policií k vykonání dechové zkoušky na alkohol. Pokud by k tomu přece jen došlo, policie řidiče upozorní na závažné následky, pokud by provedení dechové zkoušky odmítnul (viz výše).

Výše uvedené ale neodpovídá na otázku, zda může policie překonat odpor řidiče a donutit jej k provedení dechové zkoušky a zkoušky krve na alkohol. Z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva a z odborné literatury vyplývá, že lze překonat odpor obviněného / podezřelého k provedení vyšetřovacích úkonů které nejsou nutné, aby svojí aktivní činností provedl obviněný / podezřelý. V této souvislosti tyto autority hovoří o tom, že takto lze proti souhlasu a aktivnímu odporu podezřelého / obviněného, odebrat například vzorek dechu i krve. Odběr vzorku krve dále výslovně umožňuje § 114 trestního řádu.

Nicméně provedení dechové zkoušky přístrojem Dräger vyžaduje aktivní činnost podezřelého, kterou je jeho aktivní výdech proti odporu tohoto přístroje. Podle našeho názoru, k takovémuto aktivnímu výdechu proti odporu přístroje, řidiče podle platné úpravy donutit nelze. Stejně tak, jako nelze donutit podezřelého / obviněného ke sdělení hesla jeho mobilního telefonu.

Avšak shora uvedené donucení by bylo možné proti řidiči použít jen pokud by byly proti němu zahájeny úkony trestního řízení a za předpokladu, že by to bylo přiměřené skutku, pro který je prověřovaný / obviněný prověřován, potažmo stíhán.

Další podmínkou možnosti donucení, že odběr krve od podezřelého / obviněného není spojen s nebezpečím pro jeho zdraví.

Nedobrovolný odběr krve od podezřelého proto připadá spíše do úvahy u kvalifikované skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 TZ a ještě spíše, pokud vyjde najevo, že ve věci může jít o závažnější přečin, například obecné ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 4 TZ, kde hrozí trest odnětí svobody 3 až 10 let (kupříkladu větší dopravní nehoda s několika zemřelými).

Případy, kdy sama policie nepožaduje ani nenavrhuje krevní zkoušku, ale trvá na ní řidič

Podle okolností probíhající silniční kontroly po dechové zkoušce může policie dojít k závěru, že ve věci nemůže jít o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 TZ, ale jde o přestupek. K tomuto závěru může policie například dospět, že z vytěžení věrohodných svědků na úřední záznam, je prokázáno, že kontrolovaný řidič v určitý konkrétní čas vypil pouze 1 pivo a tento závěr odpovídá i opakované dechové zkoušce přístrojem Dräger, když hodnota alkoholu v krvi řidiče zdaleka nedosahuje hodnoty 1 promile a je vyloučeno, že by hodnota alkoholu v krvi řidiče mohla ještě vystoupat. Policie proto řidiči sdělí, že věc předá k projednání přestupku.

Kontrolovaný řidič s tímto ale nesouhlasí s tím, že dle jeho názoru přístroj Dräger ukázal chybnou hodnotu alkoholu v jeho krvi. Řidič proto požaduje provedení zkoušky na přítomnost alkoholu v jeho krvi. Policie v tomto případě nebude postupovat podle trestněprávních předpisů, ale podle § 67 odst. 4 zákona o policii a bezodkladně zajistí dopravu řidiče do zdravotnického zařízení k provedení kontroly krve na alkohol.

Pokud se obhajoba řidiče ukáže jako pravdivá, tedy že v krvi nemá alkohol, řízení o přestupku zahájeno nebude a řidič nebude muset hradit náklady na provedení testu krve ve zdravotnickém zařízení a náklady na jeho dopravu tam. Pokud se obhajoba řidiče ukáže jako nepravdivá, bude proti němu zahájeno řízení o přestupku a bude mu uložena povinnost k úhradě nákladů za krevní zkoušku a náklady na jeho dopravu policií do zdravotnického zařízení, podle § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochran zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

Drogy za volantem

Judikatura dříve vyžadovala, aby u řidičů pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu bylo přesně zjištěno, o jakou látku jde, v jakém množství a jak moc ovlivnila jejich schopnost řídit. Nestačilo tedy jen prokázat přítomnost drogy v těle – muselo být doloženo, že kvůli ní řidič skutečně nebyl schopen bezpečně řídit. K tomu se často vyžadoval znalecký posudek toxikologa a psychiatra, kteří na základě odběru krve nebo moči posoudili, jak silně byla schopnost řízení ovlivněna.

Protože tento postup byl v praxi zdlouhavý a narážel na nedostatek znalců, Nejvyšší soud sjednocovací stanovisko ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, kterým stanovil konkrétní hranice koncentrací vybraných drog v krevním séru, od nichž se už řidič považuje za osobu ve stavu vylučujícím způsobilost, pokud jejich koncentrace v krvi řidiče dosahuje těchto hodnot:

• 10 ng/ml delta-9-tetrahydrokanabinolu (9-THC),
• 150 ng/ml methamfetaminu,
• 150 ng/ml amfetaminu,
• 150 ng/ml 3,4-methylendioxymethamfetaminu (MDMA),
• 150 ng/ml 3,4-methylendioxyamfetaminu (MDA),
• 75 ng/ml kokainu,
• 200 ng/ml morfinu.

Jiné činnosti kde lze ve stavu vylučujícím způsobilost ohrozit zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu

Za jiné zaměstnání nebo činnost, při které lze ve stavu vylučujícím způsobilost po užití návykové látky, se považuje taková práce, která vyžaduje plnou pozornost, soustředění a schopnost rychle a správně reagovat – například obsluha technických zařízení, práce na dráze, ve slévárně nebo v energetice. Už i menší ovlivnění alkoholem či jinou látkou může u těchto profesí znamenat riziko ohrožení života, zdraví lidí nebo vzniku velké škody.

Judikatura mezi tyto činnosti řadí i výkon lékařského povolání, protože lékař pod vlivem alkoholu či jiné látky může přímo ohrozit zdraví a život pacientů. Stejně tak se to týká dalších povolání, kde lidská chyba může mít vážné následky – například průvodčího vlaku, jeřábníka nebo obsluhy jaderné či tepelné elektrárny. Za určitých okolností může být za ohrožující činnost považována i jízda cyklisty, osoby táhnoucí vozík, jezdce na koni či tandemisty na motocyklu, pokud jejich jednání pod vlivem alkoholu nebo jiné látky může reálně způsobit újmu na zdraví nebo škodu většího rozsahu.

Související trestné činy

U závažnějších dopravních nehod pod vlivem návykové látky, může být věc posouzena jako trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 trestního zákoníku.