Co je „škoda“ a jak se určuje
V trestním právu se pojem škoda chápe podobně jako v občanském právu. Jde o majetkovou újmu, kterou lze vyjádřit v penězích. Škodou může být jak skutečné zmenšení majetku (např. ztráta peněz nebo věci), tak i ušlý zisk – tedy to, oč se majetek poškozeného nezvětšil, i když by k tomu jinak došlo. Rozhodující je ztráta na straně poškozeného, nikoli to, o kolik se obohatil pachatel.
Jak se určuje výše škody
Trestní zákoník (§ 137) stanoví tři způsoby, jak zjistit výši škody. Mají mezi sebou hierarchii – postupuje se od prvního, pokud to není možné, použije se další:
- Cena obvyklá – tedy cena, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává.
- Náklady na pořízení stejné nebo obdobné věci, pokud nelze cenu obvyklou určit.
- Náklady na uvedení věci do původního stavu, pokud je možné ji opravit.
Hodnota se určuje podle místních a časových poměrů, nejčastěji jako průměrná tržní cena v běžném obchodě, nikoli v luxusním podniku či na černém trhu. Při věcech, které se běžně prodávají s DPH, se započítává cena včetně daně.
Pokud se trestný čin stal prostřednictvím smlouvy (např. podvodná koupě), škodou není sjednaná cena, ale skutečná hodnota převzaté věci. Jen pokud byla sjednaná cena v zásadě poctivá a odpovídala tržní hodnotě, může se považovat i ona za škodu.
Výše škody se zjišťuje důkazy – účtenkami, odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem. V trestním řízení se určuje jen pro účely trestní odpovědnosti; v občanském řízení může být náhrada škody vyšší.
Příklady
- U odcizeného zboží se vychází z běžné maloobchodní ceny.
- U neoprávněného telefonování z tarifů platných v době činu.
- U cizí měny z oficiálního kursu, nikoli z černého trhu.
- U neoprávněného odběru elektřiny z ceny stanovené Energetickým regulačním úřadem.
Když nelze použít cenu obvyklou
Pokud věc nelze prodat (např. je zcela zničená), určí se škoda podle účelně vynaložených nákladů na pořízení nové věci stejného typu. Pokud je možné ji opravit, vychází se z ceny opravy – tedy z nákladů na uvedení do původního stavu, přičemž se zohlední opotřebení (amortizace).
Pokud by oprava věc zhodnotila, tato částka se od výsledku odečte.
Shrnutí
- Škodou je každá vyčíslitelná majetková ztráta, včetně ušlého zisku.
- Základní způsob určení škody je podle ceny obvyklé v době a místě činu.
- Není-li to možné, používají se náklady na náhradu nebo opravu.
- Výše škody se určuje podle skutečné újmy poškozeného, nikoli podle zisku pachatele.
- Pro trestní řízení má určení škody význam při posuzování, zda šlo o přestupek, základní či kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu.
Související dotazy / příspěvky
HLEDAT V TEXTU
Co je „škoda“ a jak se určuje
V trestním právu se pojem škoda chápe podobně jako v občanském právu. Jde o majetkovou újmu, kterou lze vyjádřit v penězích. Škodou může být jak skutečné zmenšení majetku (např. ztráta peněz nebo věci), tak i ušlý zisk – tedy to, oč se majetek poškozeného nezvětšil, i když by k tomu jinak došlo. Rozhodující je ztráta na straně poškozeného, nikoli to, o kolik se obohatil pachatel.
Jak se určuje výše škody
Trestní zákoník (§ 137) stanoví tři způsoby, jak zjistit výši škody. Mají mezi sebou hierarchii – postupuje se od prvního, pokud to není možné, použije se další:
- Cena obvyklá – tedy cena, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává.
- Náklady na pořízení stejné nebo obdobné věci, pokud nelze cenu obvyklou určit.
- Náklady na uvedení věci do původního stavu, pokud je možné ji opravit.
Hodnota se určuje podle místních a časových poměrů, nejčastěji jako průměrná tržní cena v běžném obchodě, nikoli v luxusním podniku či na černém trhu. Při věcech, které se běžně prodávají s DPH, se započítává cena včetně daně.
Pokud se trestný čin stal prostřednictvím smlouvy (např. podvodná koupě), škodou není sjednaná cena, ale skutečná hodnota převzaté věci. Jen pokud byla sjednaná cena v zásadě poctivá a odpovídala tržní hodnotě, může se považovat i ona za škodu.
Výše škody se zjišťuje důkazy – účtenkami, odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem. V trestním řízení se určuje jen pro účely trestní odpovědnosti; v občanském řízení může být náhrada škody vyšší.
Příklady
- U odcizeného zboží se vychází z běžné maloobchodní ceny.
- U neoprávněného telefonování z tarifů platných v době činu.
- U cizí měny z oficiálního kursu, nikoli z černého trhu.
- U neoprávněného odběru elektřiny z ceny stanovené Energetickým regulačním úřadem.
Když nelze použít cenu obvyklou
Pokud věc nelze prodat (např. je zcela zničená), určí se škoda podle účelně vynaložených nákladů na pořízení nové věci stejného typu. Pokud je možné ji opravit, vychází se z ceny opravy – tedy z nákladů na uvedení do původního stavu, přičemž se zohlední opotřebení (amortizace).
Pokud by oprava věc zhodnotila, tato částka se od výsledku odečte.
Shrnutí
- Škodou je každá vyčíslitelná majetková ztráta, včetně ušlého zisku.
- Základní způsob určení škody je podle ceny obvyklé v době a místě činu.
- Není-li to možné, používají se náklady na náhradu nebo opravu.
- Výše škody se určuje podle skutečné újmy poškozeného, nikoli podle zisku pachatele.
- Pro trestní řízení má určení škody význam při posuzování, zda šlo o přestupek, základní či kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu.