V trestním řízení může nastat situace, kdy rozhodnutí soudů respektuje zákon, ale přesto zásadně zasahuje do základních práv obviněného. V takových případech mohou být řešením dva specifické mimořádné prostředky – ústavní stížnost a stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP). Tyto nástroje nejsou určeny k běžné revizi trestních rozhodnutí, ale k ochraně základních práv a svobod garantovaných ústavním pořádkem ČR a mezinárodními úmluvami.

Ústavní stížnost

Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR lze podat proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci, pokud tímto rozhodnutím došlo k porušení základních práv nebo svobod chráněných Listinou základních práv a svobod. V trestních věcech je to zejména porušení práva na spravedlivý proces, práva na obhajobu, presumpce neviny nebo zákaz nelidského zacházení.

Ústavní stížnost je možné podat až po vyčerpání všech ostatních prostředků ochrany – tedy až po pravomocném rozhodnutí a (pokud je přípustné) po podání dovolání. Lhůta pro podání činí 60 dní od doručení rozhodnutí, proti němuž stížnost směřuje. Podání musí být odůvodněné a sepsané advokátem.

Ústavní soud nepřehodnocuje skutkový stav ani neprovádí nové dokazování. Posuzuje pouze to, zda při rozhodování nedošlo k zásahu do základních práv, např. v důsledku svévole, nedostatečného odůvodnění nebo zjevně nepřiměřeného zásahu do práv obviněného. Pokud Ústavní soud stížnosti vyhoví, může rozhodnutí zrušit – a věc se pak vrací zpět k obecnému soudu k novému projednání.

Stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP)

Stížnost k ESLP je poslední možností obrany proti rozhodnutí, které i po vyčerpání všech národních prostředků ochrany stále porušuje práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Týká se zejména práv podle článku 6 (právo na spravedlivý proces), článku 3 (zákaz mučení a nelidského zacházení) nebo článku 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života).

Stížnost je možné podat do 4 měsíců od konečného rozhodnutí národního soudu, přičemž musí být doloženo, že stěžovatel vyčerpal všechny dostupné vnitrostátní prostředky nápravy (včetně ústavní stížnosti). ESLP nepřijímá každou stížnost – zkoumá tzv. přípustnost, a stížnosti, které jsou zjevně neopodstatněné nebo formálně vadné, zamítá bez meritorního projednání.

Řízení před ESLP je písemné a zdlouhavé – rozhodnutí může přijít i po několika letech. Pokud soud shledá porušení práv, může přiznat stěžovateli spravedlivé zadostiučinění (např. finanční odškodnění) a zároveň požadovat, aby stát přijal opatření k nápravě (např. nové projednání případu nebo změnu legislativy). Rozhodnutí ESLP jsou pro Českou republiku závazná.

Praktická uplatnitelnost a omezení

Oba tyto prostředky jsou určeny pro výjimečné případy, kdy nebylo možné dosáhnout spravedlnosti běžnou cestou. Jejich podání vyžaduje precizní právní argumentaci a znalost judikatury Ústavního soudu i ESLP. Nejsou určeny k běžnému přezkumu sporných rozhodnutí, ale k ochraně práv v případech excesivního zásahu nebo systémového pochybení.

Je nutné mít na paměti, že ústavní stížnost nemá odkladný účinek – výkon trestu zpravidla pokračuje i po jejím podání. To platí dvojnásob u ESLP, kde je výkon trestu zcela mimo pravomoc soudu (výjimkou je žádost o předběžné opatření ve výjimečných případech, např. hrozící vydání do země, kde by mohl být stěžovatel mučen).

Závěrem

Ústavní stížnost a stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva tvoří dva vrcholné nástroje obrany proti zásahům do základních práv v trestním řízení. Jejich využití je náročné a časově i obsahově limitované, ale ve správně vedených případech mohou vést ke zrušení nespravedlivých rozhodnutí nebo k mezinárodnímu uznání porušení práv. Pro klienty, kteří se domáhají spravedlnosti po vyčerpání všech vnitrostátních možností, představují poslední, ale zásadní naději na nápravu.