Trestný čin poškozování cizích práv je upraven v § 181 trestního zákoníku a přestože není tolik známý širší veřejnosti, v praxi má nezanedbatelný význam. Má chránit jednotlivce i instituce před tím, aby kvůli nepravdivým informacím či jiného klamání nedocházelo k narušení jejich právního postavení nebo k újmě na jejich právech. V advokátní praxi se tímto trestným činem setkáváme poměrně často v kontextu obchodních a rodinných sporů.

Vymezení skutkové podstaty

Podle § 209 odst. 1 TZ se trestného činu poškozování cizích práv dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že ho uvede v omyl, nebo využije omyl jiné osoby, a způsobí tak, aby o něm bylo rozhodnuto nebo s ním bylo jinak naloženo, jako by byl v právu. Podstatou je tedy vědomé jednání směřující ke klamnému ovlivnění rozhodovacího procesu s účelem poškodit jinou osobu.

Sankce a závěry z praxe

Trestní zákoník stanoví za poškozování cizích práv trest odnětí svobody až na dva roky, peněžitý trest nebo trest obecně prospěšných prací. V případě, že se tak stane ve větším rozsahu nebo opakovaně, mohou být sazby vyšší.

V praxi jsou soudy poměrně obezřetné, protože je nutné jasně prokázat jak újmu, tak vědomost pachatele o omylu a jeho zneužití. Zároveň však platí, že při prokázání takového jednání bývají sankce reálně ukládány, zvláště pokud dojde ke znemožnění uplatnění práv poškozeného (např. při dědickém řízení nebo sporu o výživné).

Shrnutí

Poškozování cizích práv je trestným činem, který si zasluhuje větší pozornost, než jaké se mu věnuje v mediálním prostoru. Nepravdivé informace a manipulace s právní realitou mohou mít závažné následky pro životy jednotlivců. Z hlediska trestního práva je klíčové vědomé jednání a újma, která byla účelově způsobena.