Máme s manželem takovou “Italskou domácnost”. Občas se pohádáme a manžel mě ze žárlivosti i občas praští. Nyní se toto stalo na ulici a kolemjdoucí přivolali policii. Policie chce toto řešit jako výtržnictví, ale já s tím jako manželka a současně poškozená nesouhlasím. Může i přes můj nesouhlas policie manžela stíhat? A proč to má být vůbec výtržnictví, když je to jen mezi mnou a manželem? Je to jen naše osobní věc. Policie dále zmínila, že i když by manžel již více než před 3 lety propuštěn na podmínku z vězení, je to pro něj problém, ve vztahu k tomuto údajnému výtržnictví. Jak je to možné?

K přečinu výtržnictví

Z toho co uvádíte se jeví, že tento incident se stal někde na ulici nebo na jiném veřejném místě. Z hlediska přečinu výtržnictví (§ 358 trestního zákoníku)¹ je nutné, aby se incident (útok) udál na veřejném místě. Přitom není ani nutné, aby se na tomto místě nacházeli další lidé. Postačuje jen okolnost, že se na tomto místě lidé obvykle nacházejí. Tím spíše bude tento předpoklad uvedeného přečinu naplněn, pokud se na tomto místě nacházeli 4 lidé.

K možnosti stíhat manžela za napadení manželky, když s tím nesouhlasí

Pokud jde o přečin výtržnictví s tím, že útok (výtržnické jednání) nastalo jen mezi manžely, nespadá ten přečin² do seznamu trestných činů vyžadujících souhlas poškozeného (resp. manželky) pro zahájení trestního stíhání (případně zkráceného přípravného řízení). Proto váš nesouhlas, jako poškozené (a současně manželky podezřelého), nemůže případnému trestnímu stíhání zabránit.

K okolnosti, že k incidentu došlo po podmíněném propuštění z výkonu trestu

Pokud byl manžel více než před 3 roky podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, když doba podmíněného propuštění již skončila, nemůže tento skutek znamenat nesplnění podmínek podmíněného propuštění s důsledkem rozhodnutí soudu, že se zbytek trestu odnětí svobody vykoná.

Dále ale může mít význam, zda došlo k následnému zahlazení trestu. Při podmíněném propuštění se pro účely zahlazení trestu vychází ze skutečné doby jeho výkonu. Je proto možné, že manžel již splňoval podmínky pro zahlazení trestu. Pokud by manžel měl nyní trest již zahlazen, má to určitý význam z hlediska polehčujících a přitěžujících okolností ve vztahu k aktuálnímu skutku.

Pokud policisté měli hovořit v této souvislosti o lhůtě, zřejmě tím měli na mysli právní úpravu, že když do 1 roku po splnění podmínek pro zahlazení trestu odnětí svobody soud nerozhodne, že se odsouzený osvědčil (tj. že se zahlazuje trest), nastává toto osvědčení automaticky (tzv. právní fikcí). Toto neplatí, pokud odsouzený zavinil, že soud o zahlazení do 1 roku nerozhodl, například proto, že se odsouzený zdržoval na neznámém místě a nebylo jej možné obeslat, aby se dostavil k jednání soudu.

Z Vašich údajů vyplývá, že lhůta k automatickému zahlazení doposud neuplynula a ani soud doposud o zahlazení nerozhodl. Z tohoto tedy dále vyplývá, že trest není doposud zahlazen, a dále, že není úplně jisté, zda manžel splnil jednak podmínky pro zahlazení.

Dále je zde možnost, že soud, který rozhoduje, zda se odsouzený osvědčil, zjistí, že odsouzený během zkušební doby neplnil jemu uložené povinnosti a nevedl řádný život, může rozhodnout, že se zbytek trestu odnětí svobody vykoná. Jak vyplývá z výše uvedeného, k vydání takovéhoto rozhodnutí může bohužel dojít i více než 3 roky pobytu na svobodě, když doba podmíněného propuštění z výkonu trestu již uplynula. Výjimečně může soudu v tomto případě rozhodnout mírněji, že se podmíněné propuštění nechává v platnosti a odsouzenému je uloženo plnění některých přiměřených povinností apod.